Státní přijímačky na SŠ

20. duben 2017 | 21.23 |
STÁTNÍ PŘIJÍMAČKY NA SŠ Jako každý kdo se letos a i v dalších letech rozhodne jít na Střední školu musí absolvovat státní přijímačky. – Dobře to již všichni víme, však můj pohled znám jen já. 12.4. – první termín těchto testů. – Já (stejně jako drtivá většina) jsem na něm nechyběla a ráno od 8:20 – 12:45 čas na mnou vybrané škole trávila. Můj pohled je brán očima uchazeče o studii na SŠ ale taky z pohledu domoškoláka (kterých v ČR zatím není ´nadbytek´). Nevím proč nám paní ministryně vymyslela mezi jednotlivými testy dvou hodinovou proluku, ale dobře… Každopádně z té pauzy jsem měla trochu strach. Dvě hodiny čekat, nežli půjdete psát češtinu a nesmyslně se potulovat po v podstatě neznámé škole mezi většinou vám neznámých lidí. –Představa nic moc, připočteme-li i stres či trému z druhého testu. Však pro mě se na konec z této dvouhodinové pauzy stala opravdu přestávka. Přestávka která byla jen kapánek delší, ale vůbec žádný strach z nadcházejícího testu se v ní nevytvořil! (- toto dík však nepokládám paní ministryni či jejímu týmu, kteří toto vymysleli.) Nýbrž lidem a škole kde jsem přijímačky psala. – Své díky dávám Hořickému Gymnáziu a všem uchazečům o něj, jelikož ten den přijímaček se mi překvapivě líbil! –vážně. Všichni jsme na tom byli stejně – každý mohl udělat chybu, někomu mohlo přát u tipování štěstí. Co mě mile zaskočilo byly otázky, na které se mě spousta lidí ptala. Totiž ptali se mě: „Tak co? Jaký z toho máš pocit?“ Musím vám říct, že tato otázka je úžasná! Není to suché „Tak co?“ „Nic moc“ „Aha.“ – Je to otázka, ve který je zájem slyšet i odpověď a ne otázka ze slušnosti. Každý kdo se takto zeptá, totiž i počítá s tím, že mu odpovíte několika slovně a ne jedním či dvěma slovy. –Zkuste se takto někdy někoho na něco ptát  . Nevím, třeba vše co tu píši, a budu, je někomu zcela známé, však mě se toto dříve ve škole nestávalo. – Když jsme dopsali, všichni jsme se tak různě rozplynuli všude možně. Každý se snažil chytnout někoho koho alespoň trochu zná, nebo kdo je tu taky sám. Čirou náhodou jsme zjistili, že kluci hrají stolní tenis. Nikdo z nás neměl nic na práci a tak jsme se bez zaujetí na ně chvílemi koukali. –Neměla jsem co ztratit a tak jsem se zeptala : „Můžeme hrát taky?“ „Jo, jasně.“ „Ale my to neumíme.“ „To nevadí.“ Opravdu jim to nevadilo. Z původně hry plné smečů, se stala najednou poklidná hra, abychom si všichni zahráli. Jo a mimo jiné se zrušilo vypadávání, abychom všichni mohli hrát po celou dobu! Zase se opakuji. Nevím jak vy, ale tohle se mi dříve nestávalo – a když už, tak během několika mála minut hra končívala. – Tady ne! Opravdu jsme hráli, takže se stalo, že jsem ty dvě hodiny neměla již trávit v neznámé škole s cizími lidmi, nýbrž v příjemném prostředí s novými přáteli. O zbytku přestávky jsme dokonce mluvili–samozřejmě. Ale s kým? S ostatními ročníky! – Naše konverzace však došly dál, nežli jen „Jak se máte? Líbí se vám tu? Odkud jste? A…. a… já už budu muset…“ Ne! Povídali jsme si jako vrstevníci s maturanty i s prváky.

– Znovu a zas připomínám: „Takže se stalo, že jsme ty dvě hodiny již neměli trávit v neznámé škole s cizími lidmi, nýbrž v příjemném prostředí s novými přáteli.“ Závěr- Na přijímačkách se mi líbilo. Těším se na další termín, ale bohužel si jsem jistá, že tak otevřené lidi a školu (Hořické Gymnázium) na druhé střední nepotkám. Ale z těchto prvních si odnáším příjemný pocit a hezký zážitek. –Děkuji  . 19.4. –druhý termín přijímaček, který jsem absolvovala téže. Žádný nepříjemný pocit se mě při cestě do Jičína (na druhou zcela státní školu) nijak nedržel. –Což se tedy radikálně změnilo v momentu při vstupu do třídy. Na pozdrav „Ahoj“ mi nedorazila nikdy žádná odpověď. Ve třídě nás bylo pouze o 4 více, nežli 12.4. na druhé škole. Všichni seděli naprosto zticha. Atmosféra by se byla bývala dala krájet. Co byl největší kontrast o proti svobodě kterou jsme měli na Hořickém gymnáziu bylo to, že všichni se na vás koukali jako by na nepřítele. Nikdo z nich neměl zájem na tom, aby jste tu byl. –Jelikož kdyby jste tu nebyl, bylo by hned jednodušší, udělat přijímačky. Učitelé se na nás dívali skrz prsty s všemožnými výhružkami co se stane když máme tahák, že nás vyhodí tehdy a tehdy. Dokonce, že po přestávce třídu musíme opustit, abychom si nepřipravili v lavici tahák! Musím se přiznat, že češtinu jsem psala rychle, jen abych už mohla odejít. – A stalo se, dopsala jsem jí dříve, odevzdala a v tu ránu byla pryč. –Bylo to tam hrozné… :/ Jenže co mě mrzí je to, že (já tam byla jen abych měla šanci napsat si dvakrát přijímačky) zbytek lidí tam opravdu chce a každý rok se otevírají dva ročníky (60 lidí) a spousta se odmítá. Nerozumím tomu, proč lidé stále zakládají na výkonu a drilu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Státní přijímačky na SŠ veruška 22. 04. 2017 - 22:07
RE(2x): Státní přijímačky na SŠ adela 25. 04. 2017 - 20:24